Tento článek jsem před časem posílal do želví konference, zde je aktuální verze:

Jak je to s vitamíny u želv

Želví krunýř je stavěn z látek (vápník Ca, fosfor P), které se jednak musejí do nějakým způsobem dostat do potravy, jednak je potřeba co nejvíce těchto živin z potravy získat. Za to je „zodpovědný“ vitamín D, u želv konkrétně D₃ (D₂ nedokáží využít, narozdíl např. od savců). Vitamín A se na distribuci vápníku a fosforu také zúčastňuje - hraje roli kontrolora obecně správné funkce orgánů (a slouží jako „startér“ vitamínu D₃). Poněkud pominu poměrně důležitou úlohu vitamínů řady B a budu se věnovat jen těmto čtyřem zmíněným stavebním látkám.
Opět, u želv je to s vit. B trochu komplikované, protože mají vyloženě kontraindikován B₆, takže např. B-komplex je nevhodný a v případě potřeby se musejí podávat jiné přípravky. Standardně je potřeba přidávat vit. B₁, jsou-li želvy krmeny mrtvými rybami - procesem rozkladu se v rybím mase tvoří enzym thiamináza, která váže vitamíny B. A tak dále.

1. poměr Ca : P

Doporučený poměr se pohybuje mezi 1,5 : 1 až 5 : 1, přičemž nejčastěji se uvádí, že „zpracovaný“ poměr je cca 2 : 1. Tento poměr stavebních látek obsahuje máloco. V přírodě si želvy dokáží potravu nahledat, suchozemské želvy kupříkladu často žvýkají nalezené kosti uhynulých živočichů. V zajetí je nutné stravu regulovat.

%Ca %P poměr
maso málo mnoho -
calcium borogluconate 8,5 0 +
calcium carbonate (CaCO₃) 40 0 +
calcium gluconate 9,25 0 +
calcium lactate 18 0 +
calcium phosphate - monobasic 17 26 1 : 1,5
calcium phosphate - dibasic (sépiová kost) 30 23 1,3 : 1
calcium phosphate - tribasic (vaječná skořápka, živočichové včetně kosti) 39 20 2 : 1

Z naznačeného přehledu vyplývá, že ani volba správného zdroje Ca není triviální. Navíc je potřeba respektovat to, že v normálně fungujícím metabolismu se zpravidla zužitkovává vápník nejlépe, když je ve vhodné směsi více zdrojů (calcium lactate + calcium gluconate).
Pro klid duše se zpravidla doporučuje poměr přehnat až k 5 : 1, s tím, že nadbytečná procenta vápníku se nezužitkují. Další bod, který je třeba zvážit při akutních stavech, je proces získávání vápníku z výše uvedených slučenin do použitelného stavu.

             HCl
CaCO₃ ----> CaCl₂ ----> CaHPO₄

Jak je zřejmé z tohoto schematu, proces úpravy jinak velmi vhodného CaCO₃ je poměrně složitý - při nutnosti rychlé nápravy škod, ke kterým by při dlouhodobě vhodné stravě nedošlo, je nejvýhodnější aplikovat injekční formou preparáty, u kterých nutnost takovéto přestavby odpadá. Zpravidla užívané dávkování je 100 mg Ca / 100 g hmotnosti zvířete jednou za 7 - 10 dní.

2. poměr A : D₃, předávkování

Mechanismus účinku vitamínu D₃ je, zjednodušeně, takový, že „rozpouští“ vápník z potravy a umožňuje jej střevy vstřebat. Při předávkování - čehož se je třeba vskutku vyvarovat - tímtéž způsobem „rozpouští“ vápník již uložený v kostře a krunýři. Následkem je zpravidla nebezpečné ohrožení plaza, navenek se projevující zejména měkkým krunýřem, problémy s pohybem, křivicí.
V přírodě je vpodstatě jediným zdrojem získávání vitamínu D₃ sluneční svit. Highfield tvrdí - a něco na tom jistě bude - že v jejich zeměpisné šířce (Londýn - cca o 10 stupňů severněji, slabší záření) je přidávání D₃ do stravy nezbytné, především u mláďat. Považuji to za možná mírně úzkostlivé, navíc pro naše poměry lze zřejmě vystačit se samotným sluncem. Udává se, že samotná čtvrthodinová expozice poledního zimního slunce umožní tělu vyrobit si zásobu vitamínu na několik týdnů. Řada chovatelů včetně mne s úspěchem v teplejších zimních dnech nehibernující želvy vystaví krátce pražícímu slunci a vitamíny vůbec nepřidává.
Nehodlám tvrdit, že je lepší vitamíny nepřidávat vůbec, názorů je mnoho. Nicméně druhý extrém, zastávaný především (důvody jsou nasnadě) výrobci vitamínových přípravků, dokáže želvu spolehlivě a rychle zabít. Doporučený preventivní poměr A : D₃ při přidávání do stravy je asi 100 až 150 : 1, pozor, ve frekvenci jednou za 17 týdnů (nikoli denně)!!! Zkuste to porovnat s návodem především cizích přípravků sami.
Léčebná dávka je zpravidla 20 000 IU / kg u vitamínu A, vitamínu D₃ se zpravidla podává např. přípravek Vionate, který obsahuje 15 000 IU / kg, jako 4% složka stravy. Léčebné úkony je nezbytné nechat na veterináři, distribuce vitamínů je životně závažný proces.

3. protein / tuky / cukry

Jen krátce, jevu, kdy želva kyne do výšky tak moc, že se jí deformuje krunýř, se pojmenovává anglicky příznačně „pyramiding“. Jedná se o to, že přebytek proteinu mění strukturu, poréznost štítků krunýře. Prakticky je v Highfieldově knize ukázán řez normálním krunýřem (tlušťka do cca 12 mm včetně kosti) a krunýřem psím žrádlem krmené suchozemské želvy - u ní má krunýř tloušťku několik cm, jeho masa je podstatně silnější než zbytek těla. Navíc ona želva uhynula na ledvinový kámen, který jí zabíral snad 1/5 zbytku těla.
Proč ledvinový kámen? Ledvinové kameny jsou sraženiny odloučené z tělních tekutin, které se nedokázaly vyloučit močí. Protein se sráží do takovýchto hrudek, zrnek. V normální močovině (bílá složka moči želvy, takto se odlučuje např. celulóza, mimochodem to, že želva jednou za čas čůrá bíle, je úplně v pořádku) lze takováto zrnka často najít. Z jejich množství a velikosti lze výborně usuzovat na složení stravy a zdravotní stav želvy.
Želvy velice problematicky zpracovávají tuky, tučná strava jim může způsobit silné střevní problémy. Na druhou stranu, minimální množství tuku, která obsahuje přirozená potrava, je důležité pro přeměnu provitamínu A na v tuku rozpustný vitamín A organismem. To ovšem neznamená nutnost nadbytku, naopak, třeba psí žrádlo je pro želvy kvůli obsahu tuku (optimalizovanému pro psy) pro masožravé želvy vyloženě nebezpečný, kočičí žrádlo (obdobně optimalizované) je zpravidla pro masožravé želvy poměrně přijatelné.
Nadbytek cukru, který patří do stejné kategorie škodlivin, je též silně nevhodný. A nakonec, což jsem snad zatím na svých stránkách nikde nepoznamenal - proč nedávat suchozemským želvám maso ani mléčné výrobky:
a. příliš tuku
b. žádná vláknina
c. akutní nebezpečí dny / artrózy, ledvinových kamenů atd.
d. nezanedbatelné parazitární nebezpečí

4. drby, různé

V současné době se zpracovává určitě zajímavá teorie - dle zpráv o této věci od Highfielda se finišuje na oficiální vědecké zprávě. Experimentálně je ověřeno, že pravidelné denní koupání zejména velmi malých mláďat vysoce stimuluje správný příjem vápníku z potravy. Takže kromě podpory (podnícení) vyměšování, jak to doporučuji takřka bezvýhradně, a kromě toho, že je spousta druhů želv schopna absorbovat vodu kloakou, se přidává i tento nečekaný aspekt. Jak čas pokračuje, ukazuje se, že si želvy jakoby „proplachují“ organismus, esenciální prvky více cirkulují a lépe se zužitkovávají.
Víc drbů sem raději nenapíšu :-)

5. závěr

V tomto článku jsem se odhalil jakožto zastánce přírodních zdrojů stravy. Není tomu náhodou - například smetánka (pampeliška) je snad nejvhodnější možná želví strava vůbec, s výborným poměrem Ca : P, spoustou vit. A, vlákniny a velmi důležitých stopových prvků. V tomto směru je znamenitá také čerstvá mrkev, která má navíc, což málokdo ví, výborné protiparazitární účinky.
Stejně tak za nejlepší potravu pro vodní želvy považuji celé živé rybky, žížaly a podobně. Je zřejmé, že výrobci různých přípravků tvrdí, že ONI vědí, co je nejlepší. Mají proto své důvody, které s vašimi želvami nemají pranic společného.
Inu, s tím, co to je reklama, jste se jistě již setkali.... :-)))

D. K.

P. S. Omlouvám se za chemii, přejímám latinské názvy, neb si nejsem 100% jist, jak je to česky. Dále upozorňuji, že nejsem veterinář! Tento článek je zamýšlen jako informace, nikoli dogmatický návod. Máte-li jiné informace, beze všeho se mi s nimi svěřte.

zdroje:
Andy C. Highfield - Encyclopedia of Keeping and Breeding Tortoises and Freshwater Turtles, konzultace
T. Vopršálek - konzultace, veterinární články v časopisech
A. Lancaster, M. Corton a další - konzultace
různé publikace, jak je mám zveřejněné na webu